Systém moderních technologií, které divadlu umožňují šetřit na výdajích za energie. Hlavní roli zde hrají solární panely, jejichž přítomnost na střeše historické budovy není nijak rušivá, ale naopak efektivní. Více se dozvíte pořadu Dodejme si energii. Na tento díl se můžete podívat na tomto odkazu.

Diváci a milovníci umění nejspíš nemají tušení, kolik energie je potřeba k provozu takového kulturního gigantu, jako je Národní divadlo. Historická budova, provozní budovy a Nová scéna dohromady každý rok spotřebovaly elektřinu v hodnotě několika desítek milionů korun. Avšak časy se mění. Národní divadlo se rozhodlo pro energetickou revoluci a investovalo do fotovoltaiky a moderního úsporného systému. 

Solární moduly ve formě fotovoltaické fólie jsou přímo navařeny na izolační fólii, která pokrývá střechu divadelních budov a chrání je před zatékáním. Díky tomu nejsou potřeba žádné další konstrukce nebo podpěry na samostatně umístěné skleněné solární panely, což by mohlo narušit estetiku historických objektů.

Divadlo šetří nejen na elektřině, ale i na teple. Pořídilo si tepelné čerpadlo o výkonu 36 kilowattů, které slouží pro získávání odpadního tepla z hydraulického oleje. „Na hydraulickou stanici jsou napojeny protipožární opony na jevišti historické budovy. Jsou na ni napojeny jevištní stoly a jevištní točna," vysvětluje zástupce ředitele Provozní správy ND Jan Míka.

„Když je zařízení v pohybu při zkouškách nebo představeních, tak vzniká odpadní teplo, hydraulický olej se zahřívá. A místo toho, abychom ho chladili pitnou vodou, jako se to dělalo v minulosti, tak ho nyní chladíme pomocí tohoto tepelného čerpadla. Každý ze zásobníků má 10 tisíc litrů a ještě další dva zásobníky jsou o dvě patra pod námi a ty mají stejný objem. Takže dohromady tady máme ještě 40 tisíc litrů teplé užitkové vody,“ popisuje dále Míka.

Svou roli v celém systému hrají také diváci. „Ve zlaté korunce na střeše Národního divadla jsou výměníky, které z odtahovaného ohřátého vzduchu, ten vzduch je ohřátý technologií, tepelnými zisky třeba z diváků,“ říká Míka. Zjednodušeně řečeno, divácké teplo ohřívá nemrznoucí kapalinu ve výměnících, která potom ohřívá studený čerstvý vzduch, aniž by se s ním míchala. A tak se šetří obrovské sumy za zemní plyn, který by se jinak musel používat na ohřev studeného vzduchu.

Tento příběh ukazuje, že se i velké instituce mohou stát energeticky soběstačnými a šetřit energii, aniž by to jakkoliv narušilo jejich běžný provoz nebo estetický vzhled. Taková investice se sice může zdát na první pohled nákladná, ale v dlouhodobém horizontu přináší značné úspory a je také v souladu s moderními ekologickými trendy.